Jdi na obsah Jdi na menu

Vzpomínky Milady Součkové

29. 8. 2016

Jana Petrová se zapsala do mého života poté, co jsem po onkologické léčbě zjistila, že existuje klub Návrat v Novém Městě na Moravě. Srdečností, laskavým slovem, optimismem a chutí prožívat vše naplno, mi byla příkladem a pomohla mi zapadnout do nového kolektivu. Zájezdy, turistické výlety, divadla, plavání, vánoční chvilky s koledami, daly zapomenout na denní starosti a posilovaly psychicky oslabený organizmus. Vidím ji před sebou krásnou, v slušivých šatech, jak nás usměvavě vítá v autobusu, jehož cílem byly jížní Čechy. O několik kilometrů dále už to byla Jana bojující o život a vše se změnilo. Smutek, obavy a poměrně dlouhé měsíce trápení. V tu dobu jsem ji navštívila, držela za ruku a děkovala. Věřím, že v srdcích nás všech zůstane navždy obětavou a milou kamarádkou.

Milada Součková
Bystřice nad Pernštejnem, září 2016

 

Mimořádné zážitky

Rozbřesk odvál z víček sen
tma se skryla v hloubi lesa
narodil se nový den
pěkný že až srdce plesá
slunce zvolna pomaloučku
líbá vršky alpských štítů
každý pařez každou loučku
podmaňuje svému svitu
otevřená náruč strání
láká vyzývá a volá
takovému zavolání
žádný kamzík neodolá
pochodujem přímo vzhůru
zase jinam nežli včera
dnes míříme do azuru
do MelchseeFrutt na jezera
mírný větřík pofukuje
voda stéká z ostrohů
sluníčko nám vytahuje
tmavé brýle z batohů
z jižních svahů pramen pryští
občas spadnou laviny
na palouku svištík piští
první – zatím jediný
z barev převládá teď bílá
jako bývá bílý strop
úhledně ji nazdobila
šňůra drobných lidských stop
nad hlavou nám nyní svítí
žhavé slunko polední
kamzíci se hbitě řítí
do zatáčky poslední
tam nahoře od úžasu
sotva stojím na nohou
v očích slzy v duši krásu
objímám se s oblohou
jako by mi energie
sňala z beder těžký kříž
snad pro tohle člověk žije
Bohu lásce sobě blíž

Jana Petrová
Melchtal, květen 2002