Vzpomínky Aleny Hábové
Jsem členkou onkologického klubu Návrat již mnoho let. Vzpomínám si na své začátky v něm, které mám spojené se svým onemocněním. Bylo mi tehdy 45 let a myslela jsem si, že všechno pro mě končí, že už nikdy nebude nic takové, jaké bývalo. Připadala jsem si jiná než ostatní, těžko jsem přijímala tu skutečnost, že jsem onemocněla rakovinou. Neustále jsem si kladla otázky Proč zrovna já? Co bude dál?.Vyrovnávat se s touto skutečností není určitě jednoduché pro nikoho, ale že to lze zvládnout, jsem se přesvědčila právě v onkologickém klubu, do kterého jsem vstoupila v roce 2001. O jeho činnosti jsem se dozvěděla prostřednictvím pana primáře a sester onkologické ambulance v Novém Městě na Moravě. Na první schůzku jsem šla s určitými obavami, ale také se zvědavostí, jaké to tam bude. Přivítali mě velice milí a přátelští lidé, díky kterým jsem pochopila, že se nesmím neustále vracet k tomu, co bylo, ale těšit se na to, co je a bude. Na našich schůzkách jsme si předávali své zkušenosti, zajímavosti, kdo chtěl, povídal o svých zážitcích z ozdravných pobytů, z cest. Na přemýšlení o nemocech prostě nebyl čas. Naše setkání pro mě vždy znamenala příliv naděje, energie a nové chuti do života.
Vedení našeho klubu i ostatní členové přicházeli vždy s dobrými nápady a myšlenkami, co všechno bychom mohli uskutečnit. A tak jsme navštěvovali divadla, uskutečnily se ozdravné pobyty v lázních, společné zájezdy do pěkných míst v naší republice a dokonce i v zahraničí. Do našeho klubu zavítali i lidé se zajímavými přednáškami a to nejen z oblasti zdravovědy.
V kolektivu lidí z onkoklubu jsem si uvědomila, že nejsem sama, která bojovala s touto nemocí, a že je možné a hlavně nutné se zapojit do běžného života a užívat si všeho, co se nám nabízí a umožňuje. Tak jsem to cítila alespoň já a myslím si, že jsem nebyla sama.
Postupně nás v klubu přibývalo, přicházely i některé organizační změny. Ale na pěkných vzájemných vztazích, kde nás všechny něco spojuje, kde myslí jeden na druhého, kde můžeš očekávat podporu a pomoc ostatních, se nic nezměnilo a doufám, že to bude tak i nadále.
Alena Hábová
Nové Město na Moravě, září 2016
